Systém státní památkové péče, jeho poslání a funkce

Systém státní památkové péče v České republice, upravený zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči zahrnuje početný soubor navzájem propojených odborně metodických, organizačních, ekonomických a normativně právních opatření, přičemž je zároveň nutné preventivně pečovat i o širší předpoklady funkčnosti tohoto systému v návaznosti na existující a očekávaný celkový společenský a hospodářský vývoj v České republice. Kromě toho se staly přímou součástí právního řádu České republiky, v důsledku změny Ústavy České republiky s účinností od 1. června 2002, dvě mezinárodní smlouvy upravující památkovou ochranu hmotného kulturního dědictví: Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy a Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná).

Soustava orgánů a organizací státní památkové péče v České republice je zakotvena zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Národní kulturní památky a památkové rezervace prohlašuje vláda ČR. Ústředním orgánem státní památkové péče je Ministerstvo kultury ČR, které zřizuje i památkovou inspekci jako svůj specializovaný kontrolní orgán pro úsek státní památkové péče. Státní památková péče je u nás vykonávána dvěma navzájem kooperujícími složkami: na jedné straně to jsou správní úřady v hierarchickém uspořádání ve třech stupních (Ministerstvo kultury jako ústřední správní úřad, krajské úřady (od r. 2001) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (252 pověřených obcí, ve Zlínském kraji jsou to Kroměříž, Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Vsetín, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm, Zlín, Otrokovice, Vizovice, Valašské Klobouky, Luhačovice), které převzaly většinu působností po okresních úřadech, jejichž činnost byla ukončena dne 31.12.2002, na straně druhé to je odborná organizace státní památkové péče, nově vytvořená od 1. ledna 2003 jako Národní památkový ústav.

Úloha a kompetence Zlínského kraje v oblasti památkové péče

Kraje jsou významnou součástí systému veřejné správy v České republice a náleží jim rovněž podstatná úloha v oblasti péče o kulturní dědictví. Zlínský kraj se již na svém počátku přihlásil ke svému movitému a nemovitému kulturnímu dědictví a začal o ně pečovat. Téma nakládání s kulturním dědictvím se stalo vážným tématem krajské politiky. Zároveň kraj zareagoval na nedostatek finančních prostředků určených ve státním rozpočtu na péči o kulturní památky a nastartoval vlastní dotační program. Tento program vznikl hned z několika důvodů. Patří k nim zejména:

1. Pomoc vlastníkům památek při obnově kulturních památek
2. Zlepšení vzhledu měst, obcí, kulturní krajiny území
3. Posilování turistické atraktivity území
4. Generování sekundárních efektů obnovy – růst zaměstnanosti, růst kulturní nabídky
5. Využití multiplikačního efektu – realizace synergie různých finančních zdrojů
6. Prohlubování spolupráce mezi subjekty vcházejícími do systému nakládání s památkovým fondem jako předpokladu nalézání nových příležitostí