Zákaz podomního a pochůzkového prodeje

Metodika k zákonnému zmocnění podle § 18 odst. 4 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon):

§ 18 odst. (4) Obec může nařízením obce^29f) stanovit, že některé formy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu jsou v obci nebo v její části zakázány.

29f) § 11 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Živnostenský zákon po novele již postavil na jisto, že obec může zakázat některé formy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu i samostatným nařízením aniž by bylo nutné přijímat tržní řád podle § 18 odst. 1. Tento názor byl dovozován také Ústavním soudem např. Pl. ÚS 6/15 „Zákaz určitých druhů nabízení a prodeje zboží a služeb není vázán na vydání tržního řádu obsahujícího veškeré náležitosti předvídané § 18 odst. 1 živnostenského zákona, a může tak být vydán nezávisle na existenci tržního řádu obsahujícího náležitosti podle § 18 odst. 1 živnostenského zákona.“ nebo Pl. ÚS 57/13: Obec je na základě § 18 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zmocněna stanovit svým nařízením v přenesené působnosti zákaz některých druhů prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo provozovnu v obci nebo její části, aniž by jím současně musela vymezit místa a stanovit podmínky pro tuto podnikatelskou činnost ve smyslu § 18 odst. 1 tohoto zákona.

Byť zákon umožňuje přijmout nařízením zákaz prodeje zboží nebo poskytování služeb mimo provozovnu, není možné, aby tento zákaz byl absolutní. Ústavní soud v Pl. ÚS 57/13 uvádí: „Ustanovení § 18 odst. 3 živnostenského zákona umožňuje omezit právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jehož se může jednotlivec v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Z použití slova „některé“ lze dovodit, že nařízení obce nemají sloužit k zamezení veškerého prodeje zboží a poskytování služeb mimo provozovnu a že jej mají toliko určitým způsobem usměrňovat. V tomto kontextu je třeba předmětné zmocňovací ustanovení vykládat v tom smyslu, že tato činnost musí vždy zůstat povolena alespoň v rozsahu (zahrnujícím eventuálně i více než jen jeden její druh), který umožní skutečnou realizaci uvedeného základního práva v obci. Tento požadavek lze přiměřeně vztáhnout i na vymezení území, na kterém se má zákaz některých druhů této činnosti uplatnit.“ Ústavní soud v Pl. ÚS 19/11 uvádí, že: „nelze uvedený zákaz vyslovit obecně a plošně vůči všem typům prodeje mimo provozovnu“.

Obec by měla vždy zvažovat, zda je nutný zákaz či omezení určitých forem prodeje zboží a poskytování služeb a v jakém rozsahu. Pokud obec např. zvažuje přijetí nařízení o zákazu podomního a pochůzkového prodeje, je třeba vždy zvážit konkrétní místní podmínky a zda je nutné některé formy zakazovat na celém území. Je jistě přípustné a žádoucí omezení (zákaz) forem prodeje specifikovat z hlediska místních podmínek (např. zákaz pochůzkového prodeje zboží v okolí školy, kostela či jiných významných památek) nebo časových podmínek (např. zákaz podomního prodej v určité době, např. po 21:00 hodině).

O porušení práva podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny by se jednalo teprve tehdy, jestliže by obec povolila podomní či pochůzkový prodej pouze určitého druhu zboží, zatímco v případě jiného druhu zboží by ho zakázala.

Pokud by obec přijala pouze zákaz některé formy prodeje, aniž by přijala tržní řád, mohou být ostatní (nezakázané) formy prodeje provozovány. Ústavní soud v Pl. ÚS 57/13 uvádí „Předmětný zákaz by totiž současně znamenal, že veškeré druhy této činnosti, na které se nevztahuje, neplyne-li jejich případný zákaz nebo omezení z jiného právního předpisu, mohou být v obci bez dalšího provozovány.“