Komentář k zákonnému zmocněníMístní komunikace smí užívat každý bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny, pokud zákon o pozemních komunikacích nebo zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích – obecné užívání).
Výjimkou z bezplatného užívání je možnost obce v nařízení vymezit oblasti, kde lze místní komunikace užít jen za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy k jednomu z výše uvedených taxativně určených účelů.Cena za toto užití místní komunikace je cenou zásadně smluvní a sjednává se výlučně dohodou mezi poskytovatelem služby a jejím příjemcem. Vzhledem k tomu, že cenu lze v daném případě pouze sjednat (a nikoliv stanovit formou právního předpisu), doporučujeme, aby rada obce svým usnesením schválila “Ceník za stání silničních motorových vozidel na místních komunikacích”. Tento ceník nemůže být ani přílohou k nařízení obce. Tím, že je užita (nařízením přesně vymezená) předmětná místní komunikace ke stání silničního motorového vozidla, dochází ze strany jeho držitele k faktickému akceptování ceny stanovené příslušným ceníkem.
V souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, je poskytovatel služby
povinen zpřístupnit na viditelném místě informaci o ceně poskytované služby formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem.
Související právní předpisy
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
§ 11 odst. 1 zní: "
Obec může v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce, je-li k tomu zákonem zmocněna."§ 61 odst. 2 písm. a) zní: "
Při výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí při vydávání nařízení obce zákony a jinými právními předpisy."Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů
•
§ 2 Sjednávání ceny – při sjednávání výši ceny nesmí být zneužito výhodnějšího hospodářského postavení k nepřiměřenému majetkovému prospěchu,
•
§ 13 odst. 2 Označování zboží cenami – obec je povinna zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, nebo zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem.
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, respektive
vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích – místní komunikace nebo jejich určené úseky pro účely stání motorových vozidel musí být označeny příslušnou dopravní značkou.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů – motorové vozidlo provozované právnickou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání, sídlo nebo provozovna ve vymezené oblasti.
Judikatura související se zákonným zmocněním
Nařízení hl. m. Prahy č. 11/2007 Sb. (dále je „nařízení“) bylo podrobeno posuzování
Pléna Ústavního soudu dne 18. listopadu 2010, čj. Pl. ÚS 14/08. Skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny se domáhala zrušení tohoto nařízení. Navrhovatelé měli za to, že nařízení je v rozporu s § 23 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Návrh na zrušení nařízení byl odmítnut. Při posouzení normativního charakteru napadeného nařízení dospěl Ústavní soud k závěru, že v materiálním smyslu se jedná o
opatření obecné povahy. Nařízení tedy splňuje definiční znaky opatření obecné povahy a z hlediska účelu právní úpravy (organizování dopravy) je primárně
předmětem správního, nikoli ústavního práva. Z tohoto důvodu rozhodlo Plénum Ústavního soudu o odmítnutí návrhu, neboť k jeho projednání není Ústavní soud příslušný.
Nepřímo se vztahuje k zákonnému zmocnění např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, čj. 6 As 65/2004-59 (nařízení města Liberce č. 7/2003 - stání bez parkovací karty na místní komunikaci).