Poručnictví

O poručnické péči rozhoduje soud v zákonem vymezených případech, kdy se dítě ocitne bez zákonného zástupce. Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, že:

• rodiče dítěte zemřeli
• rodiče dítěte byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti
• byl pozastaven výkon rodičovské zodpovědnosti,
• rodiče dítěte nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.

Práva a povinnosti poručníka:

• Řízení o ustanovení poručníka může zahájit soud i bez návrhu.
• Poručník má práva a povinnosti srovnatelné s právy a povinnostmi rodičů, nemá však k dítěti vyživovací povinnost.
• Poručník plní roli zákonného zástupce dítěte, ale jeho rozhodnutí v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudu.
• Při výběru poručníka se dává přednost fyzické osobě, poručníky nezletilého mohou být ustanoveni i manželé.
• Pokud poručník o dítě osobně pečuje, má nárok na stejné hmotné zabezpečení jako pěstoun (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů).
• Institut poručenství upravuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (§§ 78 – 82).

Zánik poručnické péče

Poručnická péče zaniká zletilostí dítěte, osvojením nezletilého dítěte, pokud bylo pravomocným rozhodnutím soudu zrušeno rozhodnutí o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, pokud byla rodičům vrácena způsobilost k právním úkonům, smrtí nezletilého či poručníka, na žádost poručníka a také v případě, kdy se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.