Metodika zapracování územního systému ekologické stability do územních plánů obcí Zlínského kraje

Územní systém ekologické stability (dále jen „ÚSES“) představuje z hlediska územního plánování limit využití území a jeden z významných úkolů k řešení v územně plánovací dokumentaci. Podstatou ÚSES je vymezení sítě přírodě blízkých ploch při respektování teoretických východisek vymezování USES (přírodovědná východiska, funkční a prostorová optimalizace) tak, aby byla zachována ekologická stabilita a biologická rozmanitost území.

 
 
Podklady pro zapracování ÚSES do územních plánů obcí Zlínského kraje:
pro nadregionální a regionální ÚSES: Zásady územního rozvoje Zlínského kraje
pro lokální ÚSES: primárně Koncepce a strategie ochrany přírody a krajiny Zlínského kraje, dále je možné přihlédnout pro území mimo CHKO k Okresním generelům a Plánům ÚSES, pro území v CHKO ke Generelům a Plánům ÚSES Beskydy a Bílé Karpaty
- v ucelené a aktuální podobě pro celý Zlínský kraj vrstva A021 v prostředí portálu JUAP (složena z dat ÚSES vydané územně plánovací dokumentace a dat ÚSES z Koncepce a strategie ochrany přírody a krajiny Zlínského kraje)
 
Mapové podklady:
- bloková mapa Zlínského kraje (WMS nebo fyzicky předává Zlínský kraj)
- ortofotomapa Zlínského kraje (WMS)
- porostní (obrysové) mapy z lesních hospodářských plánů (WMS)
 
V územním plánu jsou podklady pro zapracování USES do územních plánů interpretovány, zpřesňovány a koordinovány s jinými plochami. Významnější odchylky v umístění (trasování) prvků ÚSES oproti výše uvedeným podkladovým koncepcím jsou možné pouze za předpokladu, že nebudou narušeny principy vymezování ÚSES (viz. Rukověť projektanta místní územního systému ekologické stability, Löw a spol., 1995), tj. dodržení stanovištních, reprezentativních a prostorových podmínek a parametrů (typu biocentra nebo biokoridoru, skupin typů geobiocénů, minimálních parametrů prvků USES, reprezentativnosti v biochorách, ...), a zároveň bude zajištěna návaznost na sousední katastrální území.
U nadregionálních a regionálních prvků ÚSES nelze prvek v územním plánu vymezit tak, aby byl v rozporu s nadřazenou dokumentací, tzn. plocha pro prvek ÚSES v územním plánu musí ležet uvnitř koridoru ze Zásad územního rozvoje (s přihlédnutím k rozdílu přesnosti zpracování obou dokumentací).
Při zapracování ÚSES do územního plánu obecně platí, že tento musí tvořit ucelený a provázaný systém na všech úrovních (bez nesouladů na stycích správních území, na stycích prvků ÚSES různého významu, atd.).
Dotčené orgány při svých stanoviscích sledují soulad s principy vymezování USES a s výše uvedenými závaznými podklady. Pořizovatel (resp. nadřízený orgán při svém stanovisku) sleduje mj. návaznosti na sousední obce (musejí být prokázány v Koordinačním výkrese a popsány v textové části Odůvodnění územního plánu)
 
Vydáním územního plánu podle nového stavebního zákona (územní plány po 1.1.2007) se příslušné prvky ÚSES z podkladových dokumentů stávají závazným podkladem pro všechny navazující dokumentace (změny ÚP, pozemkové úpravy, projekty USES...), přičemž výchozí podklady pro zapracování ztrácejí relevanci.
 
 
 
 
ZÁKLADNÍ PRINCIPY:
biocentra - hlavní funkce, plocha přírodní (kód P), ve výjimečných a odůvodněných případech vodní plochy/toky (kód WT)
 
biokoridory - překryvná funkce nad funkcemi: plocha krajinné zeleně (kód K), plocha lesní (kód L), plocha lesa ostatního a specifického (kód LX), plocha přírodní (kód P), plocha vodní a vodohospodářská (kód W), vodní plocha / tok (kód WT), vodohospodářská plocha (kód WP), plocha sídelní zeleně (kód Z*), park, historická zahrada (kód ZP), ve výjimečných a odůvodněných případech plochy smíšené nezastavěného území (kód S*).
 
 
Rozlišení významu (nadregionální, regionální, lokální) v Hlavním výkresu se nevyužívá, lze zobrazit v případě potřeby pouze v Koordinačním výkresu (symbolika není předepsána). Rozlišení významu je ošetřeno datově (příslušná vrstva v DGN, resp. atribut ENTITA_ID v třídě prvků).
 
 
Plošné parametry ÚSES:

Biocentra (plochy přírodní) se v územním plánu vymezují na stejném principu jako ostatní plochy s rozdílným způsobem využití, tzn. jako plocha pro umístění konkrétního záměru. Přesné plošné vymezení (optimalizované) se zajistí až v navazujících dokumentacích (projekty ÚSES, plán společných zařízení v pozemkových úpravách, lesní hospodářské plány, atd.), ve fázi zpracování územního plánu toto není s ohledem na podrobnost a podklady územního plánu možné. Z toho plyne, že se biocentra vymezují vždy (až na výjimky) ve větší výměře než jsou požadované minimální parametry. Ve volné krajině lze doporučit cca 30% plošné navýšení oproti minimálním parametrům, na lesním půdním fondu cca 50-100%. Pouze ve výjimečných případech (např. už zpracované pozemkové úpravy, stoprocentní soulad podkladové mapy územního plánu se skutečným stavem území, nemožnost najít plochu nad rámec minimálních parametrů (např. v intravilánu obce), atd.) se používají parametry minimální. Při umísťovaní plochy přírodní se v maximální možné míře využívají existující prvky krajiny v území, pro hranice plochy se využívají další existující stabilizované prvky v území. Možností vymezení biocenter v územním plánu jsou prvky stabilizované a navržené (navržené poté vstupují do výkresu VPS/VPO/AO jako veřejně prospěšná opatření s možností uplatnění práva vyvlastnění).

Biokoridory se v územním plánu vymezují plošně jako překryvná vrstva nad výše uvedenými typy ploch s rozdílným způsobem využití (tzn. že tyto plní funkci biokoridoru ÚSES). Stejně jako biocentra se rozdělují na stabilizované a návrhové (opět se stejným dopadem do výkresu VPS/VPO/AO). Pro každou návrhovou část biokoridoru je nutné zajistit příslušnou návrhovou plochu. Jedná se o plochu pro umístění se stejnými principy jako u biocenter. Výsledný biokoridor, resp. plocha pro umístění má většinou variabilní šířku reflektující územní podmínky, hranice v území, atd. Na lesním půdním fondu mají obecně tyto šířkově variabilní biokoridory větší šířku než biokoridory ve volné krajině z důvodu potřeby bezproblémového zapracování do lesních hospodářských plánů (podkladové porostové (obrysové) mapy mají obecně nižší kvalitu a přesnost než podkladové katastrální mapy ve volné krajině).

V případě zásadních nesouladů mezi parcelní kresbou a obrysy porostů se preferují při vymezování prvků ÚSES na lesním půdním fondu mapy porostní (obrysové), z důvodu přesnosti nejdříve interpretované do ortofotomapy.

 
Koordinace a křížení prvků ÚSES s jinými funkčními plochami (záměry i plochami stávajícími) v území (např. ÚSES vs. plocha dopravy, technické infrastruktury atd.):
biokoridorů lze rozlišit dva případy:
1) je nutné zajistit podmínky pro průchod přes navrhovaný záměr ("podchod" nebo "nadchod" pro ÚSES)
V plochách s rozdílným způsobem využití vznikne "průsečíková" plocha s hlavním využitím funkce určené pro záměr, s přípustným využitím pro prvek územního systému ekologické stability (např. plochu krajinné zeleně, vodní plochu, ...)
 
 
2) je možné (za předpokladu respektování maximální možné délky přerušení biokoridoru) ÚSES přerušit jinou navrženou nebo stávající plochou (tj. není požadován nepřerušený ÚSES, "podchod" nebo "nadchod")
 
 
U biocenter (tj. ploch přírodních) je v případě konfrontace s navrhovaným záměrem potřeba v souladu s principem vymezování ploch s rozdílným způsobem využití v územním plánu (nelze „křížit“ funkční plochy) zajistit koordinaci, tj. vymístění záměru (je-li to možné) či biocentra z příslušného území (při respektování požadovaných funkčních a prostorových parametrů biocentra). Pro zajištění spojitosti sítě ÚSES lze (není-li to přímo nutné) v místě původního předpokládaného umístění biocentra (nyní např. v návrhové ploše dopravy) vymezit biokoridor, tzn. vymezit "průsečíkovou" plochu s přípustnou činností prvku ÚSES.
 
Stejné principy jako pro křížení prvků ÚSES s návrhovými plochami se uplatňují i při křížení s plochami územní rezervy (většinou z nadřazené územně plánovací dokumentace).
 
 
 
 
 
 
Textová část ÚSES v územních plánech:
 
NÁVRH obsahuje charakteristiku (souhrn znaků) koncepce ÚSES v územním plánu a navržené (nefunkční) prvky ÚSES vč. jejich označení a rozlohy.
ODŮVODNĚNÍ obsahuje tabulkovou a popisnou část charakterizující funkční a prostorové ukazatele ÚSES (typ ÚSES, cílové společenstvo, popis prvků, atd.). Dále pak informace z čeho projektant vycházel a bližší zdůvodnění vymezení sítě ÚSES (řešení případných konfrontací atd.). V širších územních vztazích je potřeba uvést a zdůvodnit návaznosti prvků ÚSES na území sousedních obcí.
 
 
 
 

autoři metodické pomůcky:
Mgr. Jaroslav Pospíšil 
Odbor územního plánování a stavebního řádu
Krajský úřad Zlínského kraje
RNDr. Jiří Švarc
Odbor územního plánování, stavebního řádu a dopravy
Městský úřad Vsetín
 

 

Rychlý kontakt

Zlínský kraj
třída Tomáše Bati 21
761 90 Zlín

telefonní seznam Zlínského kraje

Úřední hodiny

  • Pondělí 8:00 - 17:00
  • Úterý 8:00 - 15:00
  • Středa 8:00 - 17:00
  • Čtvrtek 8:00 - 15:00
  • Pátek 8:00 - 13:00
IČ: 70 89 13 20
ID datové schránky: scsbwku

Vaše podněty a připomínky

Meteoradar ZKOLA.cz - Informační a vzdělávací portál Zlínského kraje Zlínský kraj - Východní Morava eBadatelna Zlínského kraje Otevřené brány juap
web, intranet, redakční systém ESMEDIA Interactive s.r.o.